Život v beznaději

16. srpna 2014 v 15:49 | ms.K |  Moje zóna
Dospěla jsem? Je to více, než-li hodina, ale méně, než deset let, kdy poprvé první článek spatřil světlo (možná tmu?) blogu bullying. Článek, který měl tu odvahu potopit se do mé duše a na povrch vynést to, co cítím a co se uvnitř mě skrývá. Pocity paniky, strachu a bezmocnosti nad svým vlastním životem, vlastním světem. Přesně toto popisoval. Popisoval? Možná se toho za více, než hodinu, ale zároveň méně, než deset let, moc nezměnilo a stále popisuje stejné opakující se pocity, které znám pouze já a nikdo jiný jimi neprozře z důvodu pevné bariéry, ohraňující můj svět.

Možná, že se Vám to zdá až příliš fádní, ale je to tak. Nestěžuji si na špatný život, protože život špatný není. Vše, co se kolem nás děje se děje z nějakého důvodu a nás to stále posouvá dopředu a to i přesto, že jím nejsme spokojení. Věci, události, které nám náš život přinese, jsou pouze nové výzvy, testující naše odhodlání žít a s životem se poprat. Proto bych ráda pozměnila konec toho prvního článku, protože nic není tak beznadějné, jak se zdá...

"... Vlastně, co jí teď zbývá?? Dostala takový ten příjemný pocit, který začíná v žaludku stoupá do očí a mění se v slzy štěstí a radosti z nového života, ale zároveň z opuštění starého zžalostněného světa. Byla obklopena tmou a tichem. I když... hrobové ticho přerušoval jásot jejího srdce. Srdce, které stále věřilo v lepší zítřek."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.