Krok vpřed

4. července 2015 v 13:53 | ms. K |  Moje zóna
Sedím, přemýšlím a kapky potu s sebou sbírají mé poslední myšlenky a nápady. Snad, jako by mi braly i city. Když si v hlavě promítám poslední měsíce mého života, vidím trosku. Trosku, která se upínala na rychleztrácející se naděje a svými emocemi s sebou nechala cloumat, čímž přicházela o všechno, co jí do zmíněné doby přinášelo sílu.
Nikdy jsem nebyla "od přírody" silný člověk. Situace, které se kolem mě míhaly, mi přinášely hrsti nových emocí, kapesníky plné slz a fotografie prázdných úsměvů, které se však zdály přinejměnším přesvědčivé. Stejně však jako lidské srdce není prázdné a chladné, ani mé city nevydržely, po tom všem, tvářit se zamrzle jako na fotografiích. Měly snad až příliš velkou ptořebu se projevit, projevit se z člověka, který slovy příliš své cítění neodhaluje. Všechno mé zoufalství vyplouvalo na povrch způsobem, který pomáhal lépe porozumět i sama sobě.
Vím, že tisíce lidí nepochopí, o co se jedná, dokud to nezažijí, ale vy, co jste nejednou (ale i jednou) sáhli bolestivě na své tělo, pochopíte. Porozumíte těm pocitům, které se hromadí ve vás a pak, jako bouřící sopka musí vyplout na povrch, protože mráz v této situaci už nemá šanci. Přichází obleva všech dob a vy chápete ...

Dnes na mě nezbývá ani stopa po mrazivém ledu. I přesto, že opuštění bolí, nyní vím, že to všechno mi dává důvod jít vpřed. Jít vpřed a dokázat i sama sobě, že bolest je jen poháněcí silou k radosti. K nové radosti, která mě opět posune výš.
 

Plánuj, ale mysli ... (téma týdne blog.cz)

6. října 2014 v 22:55 | ms.K |  Povídky
Ať přijdu s čímkoliv, povětšinou to skončí pouze u představ a myšlenek. Realita poněkud mizí. Nevím, zda je to mou nízkou aktivitou, která se pramálo snaží dosáhnutí plánů, moje lenost, která většinou vlastně ani není pouze má, nebo spíš - může si jí přivlastnit skoro každý, protože není člověka, který by se nenechal chytit do jejích spárů, či nesplnění mých plánů a snů tkví v něčem jiném? Možná, že pravý důvod je v osudu, který jednoduše nesounáleží s mými myšlenkami a v potajmu svých imaginací mi plánuje nejvšemožnější životní obraty a zvraty a bůhví co ještě, co mi den co den nabourává mé naděje.
Hmm, ať je to tak, či onak - plánuj, pokud víš, že vše, co činíš je v tvých silách a na pospas osudu nechej to, o čem ti nenáleží rozhodovat.

Navěky, navždy a napořád (téma týdne blog.cz)

27. srpna 2014 v 23:00 | ms.K |  Povídky
Navěky, navždy a napořád. Slova, útočící na mě snad ze všech stran. Snaží se získat mou přízeň a každým, i nepatrným, střetnutím našich pohledů, uvíznou v mé mysli a tam vytvářejí nepřeberné množství beznadějných nadějí, na které se upínám a vidím hvězdu na slunečné obloze. Tak velkou moc slova mají. Přecházím od ničeho k neexistujícímu, což mi poskytuje alespoň dočasnou útěchu. Ta však zhasíná. Pomalu, ale zhasíná. Mně opět nezbývá nic jiného, než pokračovat dál.
Navěky, navždy a napořád. Snadnější, než jít a bojovat. Zůstaneš tady se mnou NAVĚKY, NAVŽDY a NAPOŘÁD. Slyším to raději, tu planou naději. Pro mě lepší, než ztracené vzpomínky.
 


Hudba nikdy neprozradí své tajemství, jako srdce

17. srpna 2014 v 22:52 | ms.K
"Hudba je nejdokonalejší typ umění: neprozradí nikdy svoje tajemství."
- Oscar Wilde

Není pro mě osvobozujícího pocitu, než vnímání energie a síly, která se line každým tónem a každým slovem z hudby mých oblíbených písní. Nemám zdaleka vyhraněný žánr, nebo vlastně ano ... Co mají všechny mé oblíbenkyně společného?
Energii, která sounáleží s mou duší a mým momentálním rozpoložením. Není nad pocit, při kterém všechny své emoce přenesu do hudby. V tom mžiku všechny mé negace ztrácí na původní váze a zůstávají uzamčené v oblíbené písni. Zatímco pozitiva mají šanci vyplout na povrch. To je má oblíbená píseň.


Život v beznaději

16. srpna 2014 v 15:49 | ms.K |  Moje zóna
Dospěla jsem? Je to více, než-li hodina, ale méně, než deset let, kdy poprvé první článek spatřil světlo (možná tmu?) blogu bullying. Článek, který měl tu odvahu potopit se do mé duše a na povrch vynést to, co cítím a co se uvnitř mě skrývá. Pocity paniky, strachu a bezmocnosti nad svým vlastním životem, vlastním světem. Přesně toto popisoval. Popisoval? Možná se toho za více, než hodinu, ale zároveň méně, než deset let, moc nezměnilo a stále popisuje stejné opakující se pocity, které znám pouze já a nikdo jiný jimi neprozře z důvodu pevné bariéry, ohraňující můj svět.

Narodil jsi se jako originál ... (téma týdne blog.cz)

4. ledna 2014 v 18:32 | ms.K |  Povídky
Člověk sedí, přemýšlí a tak nějak šibalsky si říká, čím by mohl oslnit. Jasně, své nápady nemám a když ano, jde jen o zhýralé obláčky myšlenek, které jsou svým způsobem nepoužitelné a tak se nechám pro jisto jistou jistotu úspěchu inspirovat. Je to jedno čím, hlavně něco, co mi zajistí obdiv a jedinečnost - ,,Narodil jsi se jako originál, nezemři jako kopie". Znáš to, všichni si to píšou na své soc-stránky ke svým soc-informacím a soc-fotkám. Už jen z principu to rozhodně originálové nejsou...

Kam na rande aneb zaoceánská výprava (téma týdne blog.cz)

5. listopadu 2013 v 21:34 | ms.K |  Povídky

:) Ten pocit, moment, kdy zvednete oči a po jediném pohledu a uvědomění si všeho, pokud je ovšem možno o nějaké vědomí v tuto chvíli mluvit, se Vám roztřesou kolena. Samou roztržitostí nevíte, kam upřít svůj pohled, i když chcete své oči potěšit pohledem do jeho, máte však z toho strach, nemáte nápad, jak se pohybovat, všechna slova, která se Vám rodí v ústech v mžiku klesají do srdce a získávají nevyčíslitelnou, nevyslovitelnou a nevycítitelnou hodnotu, které si nesmírně vážíte, a o které nedokážete ani mluvit. Jednoduše moment, kdy Vám to něco, vezme vítr z plachet. :) Netoužíte již po tom plout ve své lodi sami do dálek, které jste vždy chtěli poznat. Toužíte po tom, se s někým o ně podělit. Podělit se o radosti, starosti a být si na blízku a oporou jeden druhému. Ani slova, ani způsob nevyjádří to, co cítíte, jen se necháváte unést vlnami nepopsatelného štěstí, které si jeden druhému nabízíte. Nezáleží na tom, kam poplujete, záleží na tom s kým ...

Stroj času (téma týdne blog.cz)

12. června 2011 v 11:11 | ms.K |  Povídky
Můj nynější život mě nutí zamyslet se nad vším, co se stalo. S naprostou jistotou vím, že nejsem jediná, kdo přemýšlí o své minulosti a o tom, jaké by to bylo kdyby.. Nic jiného ani nezbývá. Není v našem oprávnění používat stroj času, jedině v našich myšlenkách, které jsou neomezené a nekonečné. V mysli si můžeme přemítat všechny krásné chvilky, dělat je ještě krásnější, jsou to však chvilky, které na nás už jen z dříve poznaných dálek mávají. Můžeme, konkrétně já můžu, přemýšlet nad tím, kolika lidem jsem ublížila, a že si říkám, že jich bylo více, než kterým jsem pomohla. Kolik lidí pomohlo, ale zároveň ublížilo mně a kolik zkušeností jsem si ze své minulosti vzala. Teď už vím, co jsem udělala špatně, co jsem udělala dobře a co bych udělala jinak, abych dnes nemusela litovat toho, co se stalo, ale i tak vím, že všechno, co se děje a dělo, bylo z nějakého důvodu, který nám všem časem otevře oči. :)

Život není nebo je pohádka? (téma týdne blog.cz)

2. června 2011 v 17:28 | ms.K |  Povídky
"Hlavně to chce nohy v teple!" Ano, sednout si k filmu, třeba k pohádce, s něčím dobrým při ruce, k tomu nejlépe s někým milovaným po ruce, hodit nohy nahoru a nechat po nich sklouznout všechny své starosti, ale jakmile ty naše nožky stanou zpět na podlaze, problémy se na nás opět bezvýhradně vydrásají a je na řadě realita s každodenními problémy, kterým se nelze jednoduše vyhnout ...
Život není pohádka.

..jak ji dokončíš.. (téma týdne blog.cz)

29. května 2011 v 12:18 | ms.K |  Povídky
Když řeknu, že budoucnost mě děsí, myslím, že nebudu sama. Copak někdo ví, co bude zítra, pozítří za rok?? Existuje nějaký osud, který rozhoduje o tom, co dnes udělám nebo je to jen na mně?? Tak, či tak zbývá jediná otázka - co bude?? Každý má nějaký sen, o kterém celým svým srdcem sní, že se splní a děsí se toho, že jediným okamžikem, mávnutím proutku, se všechno zhroutí, nebude mít pro co žít a s očima pro pláč se bude jen a pouze otáčet po pouhých střípcích minulosti, kdy "všechno bylo fajn". V jediném momentě si říkáme, že nikdy mi nebylo hůř, ale co se na problém podívat z té osvícenější stránky? Třeba to nejlepší nás ještě čeká ..